Povídka: Ztracený syn

Pravda, do tématiky mého blogu to nezapadá ani čirou náhodou. Tuto „práci“ jsem psal ve škole a myslím, si že by bylo škoda nechat ji někde ležet v „šuplíku“. Tak se s vámi o ni podělím.

Ztracený syn

Manželé Zuzana a Aleš Novákovi žijící v malém městském bytě se rozhodli pořídit si nový
dům. Důvod byl prostý, pro dva nadané umělce a jedno tříleté dítě byl jejich stávající byt prostě
malý. Neminul je ale problém s nedostatkem financí. Alešova manželka Zuzana byla ovšem více
než vynalézavá. Napadlo ji, že by si mohli koupit ten starý sirotčinec, ve kterém jako malá
vyrůstala. Stojí sice daleko za městem, na samotě u lesa, ale je v něm dostatek prostoru, dokonce
tolik, že se manželé nemusí pár hodin vůbec vidět a to přesto, že oba jakožto umělci pracují z domu.
Poté, co se do nového domu nastěhovali, byla rodinná pohoda ještě větší a jejich synek
Adolf zde byl také spokojený. To i přesto, že byl trochu zaostalý a potřeboval neustálou péči.
Všude kolem domu byl nádherný les plný zvěře.
Po celém jednom měsíci bydlení v novém domě se manželé rozhodli uspořádat výstavu
svých děl. Záměr byl samozřejmě jasný, vydělat nějaké peníze. Na jejich výstavu přišlo přes
padesát uznávaných obchodníků a milovníků umění, všem se zde líbilo a obdivovali všechna díla.
Jenom jedna osoba byla nespokojená a nikdo o ni neprojevoval zájem. Malý Adolf se opravdu
hodně nudil, tak se rozhodl, že se půjde projít po lese. Když matka Adolfa už hodinu neviděla,
začala si dělat velké starosti, kde její tříletá ratolest právě je. Hledala v domě i v blízkém lese, ale
syna bohužel nenašla. Bylo nutné zavolat policii a výstavu zrušit. Policie přijela do půl hodiny a
postupně se policejní jednotky sjížděli až jich bylo na padesát. Hledat malého Adolfa pomáhali i
dobrovolníci. Ani s nimi se však nepovedlo malého Adolfa brzy najít. Pátrání pokračovalo až do
půlnoci, kdy muselo být kvůli dešti a tmě ukončeno s tím, že se bude na druhý den pokračovat.
Matka byla opravdu velmi vystresovaná a o svého syna se bála. Manžel jí byl silnou oporou a
Zuzanu uklidňoval, že synka jistě někde zítra najdou, a přesvědčil ji, aby si šli lehnout. V takových
situacích bývá běžné, že matka za celou noc oka nezamhouří. Otec Aleš s tím ovšem neměl
problém a spal jako zabitý. Najednou uprostřed hluboké noci matka slyšela slabé rány, jindy silné.
Někdy dokonce i slabý hlásek, který volá o pomoc. Na druhý den policie s matkou opět prohledali
celý dům v domnění, že syn je někde uvnitř. Tento fakt se bohužel ukázal jako mylný a to, co
slyšela matka, přisuzovali jiní psychickému vytížení. Zuzana ovšem byla pevně přesvědčena, že ty
hlasy a rány, co slyšela, byly opravdové. Druhou noc matka poprosila Aleše, aby s ní zůstal vzhůru
a poslouchal, jestli také neuslyší divné rány a hlasy. I Aleš tyto hlasy uprostřed temné noci zaslechl,
ale když za nimi šel, nikdy nikoho a nic nenašel. Zuzana měla jasno, obávala se, že se jedná o duše
zemřelých dětí, které zde pár let poté, co samotná Zuzana odešla ze sirotčince, zemřely na mor. Ale
protože starost o syna byla přednější, tak mrtvé duše raději neřešila. Zůstávala ovšem otázka, zda
tyto duše syna Adolfa neunesly. Policejní pátrání pokračovalo ještě čtrnáct dní. Bohužel
bezvýsledně. Zuzana slyšela hlasy a divné zvuky jen po čtyři temné noci z těchto čtrnácti. Rodiče
Adolfa stále věřili, že se s ním jednoho dne shledají, protože naděje umírá poslední.
O den později, když šla matka kolem spíže, vybavil se jí před očima obrázek, kdy tudy šla
naposledy. Bylo to přesně před devětadvaceti lety, když jí bylo osm. Vybavilo se jí, že za spíží jsou
ještě jedny malá dvířka, která vedou do sklepa, kam kdysi vychovatelky schovávali jedno velmi
nenadané dítě, které tam později i zahynulo. Matka s mrazením zádech vešla do spíže a odtlačila
menší trám, co byl spadený a malá dvířka zablokoval. S hrůzou v očích sešla do tmy dolů po
schodech. Poté, co si posvítila baterkou, se jí naskytl neuvěřitelně smutný pohled. Její syn Adolf
zde leží mrtev. Padla na kolena, objala svého mrtvého syna, na kterém již parazitovali brouci
dokonce tak, že měl již velké boláky na obličeji a tělo značně zapáchalo. Uvědomila si, že Adolf
zde ještě čtyři dny žil a volal o pomoc. To byly ty tajemné hlasy, ty tajemné rány. Matka Zuzana
nebyla schopna žít bez svého jediného syna, neměla by se o koho starat. Tak ještě než Aleš přijede
z nákupu, skočí z nejvyššího patra sirotčince a zemře. Aleš tak nejen zjistí pravdu o smrti svého
syna, ale najde doma také svou milovanou manželku mrtvou.

2 Comments
  1. ,,Ztracený syne“, douč se konečně ty čárky! Jinak hodně úspěchů v dalším školním roce tobě i celé 3.A přeje…
    Hádej, Šmudlo, kdo.

  2. Dobrý den,
    mile překvapila jste mne, že jste si na mně vzpomněla dřív než já. V říjnu se ozvu a s celou třídou zajdeme někam na kafe jak jsme se domluvili.

    Jinak, vadí-li Vám můj, tak si raději čtěte články na Linuxexpres.cz, které tam sem tam publikuji, je tam na to i korektor :D…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>