Negativní dopady IT na společnost

Měl jsem tu čest, přát do předmětu IV064 – Informační společnost, esej na téma Negativní dopady IT na společnost. Najdete zde i druhou, zaměřenou na dopady pozitivní. Je to takové zamyšlení nad moderní dobou, psané trochu s nadsázkou, ale třeba někoho zaujme a těm co budou psát eseje do toho předmětu v budoucnu může sloužit jako vzor.

Úvod

V první eseji jsem popsal všemožné pozitivní dopady informačních technologií na naši společnost. Těch pozitiv je samozřejmě celá řada a je nádherné v jaké pohodlné a moderní době žijeme, protože nám to dává dříve netušené možnosti. Avšak každá mince má dvě strany a v této druhé eseji se tedy zaměřím na negativa moderního věku, na ta negativa která nám přinesly moderní technologie. Jsem si naprosto jistý, že se také nějaká najdou a že jich nebude málo. Stejně jako první esej i tuto rozdělím na několik odvětví.

 

Vzdělávání

Žijeme v moderním informačním věku a jak jsem popsal v první eseji na vzdělávání se to projevuje hodně. Věci které dříve byly důležité jsou dnes třeba naprosto zbytečnými, nebo se to tak alespoň jeví. K čemu je nám dobré, že si pamatujeme například který generál vedl německou šestou armádu do bitvy u Stalingradu, když si to naprosto každý můžeme během jedné minuty zjistit na internetu. Chápete, informace jako taková už není tak důležitá, protože ji může mít naprosto každý a to během chvilky. A tak je to opravdu se vším, v dnešní době není důležité to jaké informace má člověk k dispozici a co si pamatuje, důležité je umět ty informace využít, protože v dnešní době máme k informacím přístup všichni. To nás na jednu stranu staví všechny na stejnou startovní pozici a je jen na nás jak to využijeme. Jen tak krása toho, že si něco pamatujeme se tak nějak vytrácí, protože tím už dnes sotva někoho ohromíte.

 

Největším problémem však pro nás je, že jsme se nikdy nenaučili na to ve vzdělání nějak reflektovat. Přesto, že lidstvo ušlo za posledních 30 let mílové kroky vpřed a to jak chápeme informace se úplně změnilo, naše školství se neposunulo ani o píď. Ano máme ve školách počítače a internet, máme interaktivní tabule, ale neumíme ani jednou pořádně využít. Stále vyučujeme tím starým a dnes naprosto nepraktickým způsobem. Vyžadujeme po žácích, aby si věci pamatovali nazpaměť a biflovali se z dnešního pohledu naprosté zbytečnosti, které si s internetem můžou za minutku dohledat. Jednoduše řečeno, místo toho abychom se je snažili naučit jak informace rychle a efektivně vyhledávat je učíme zbytečnosti. Je to samozřejmě velmi složitý proces přejít na úplně jiný způsob vyučování a nejde to zvládnout ze dne na den, ale přiznám se, že nevidím za poslední roky absolutně žádný pokrok, což je trochu škoda. Průzkumy nám dokazují, že nejvíce se toho studenti naučí mimo školu, to je jasný a nepopiratelný fakt a platí to čím dál více. A my přesto přemýšlíme jaký předmět bychom studentům ještě přidali a jak je držet ve škole co nejdéle. Možná je to, ale všechno způsobeno tím, že si nejsme jistí jaké funkce má mít vlastně škola. Někteří si myslí, že hlavním úkolem školy je děti něco naučit, ti druzí a pragmatičtější vám budou tvrdit, že škola má hlavní funkci úplně jinou a to, že má držet děti na uzdě dokud jsou rodiče v práci a to co možná nejdéle. Dokud si neujasníme tento zásadní bod, bude školství pořád na stejném bodě.

 

Poznámka pod čarou – Osobně si myslím, že jsme za posledních pár let měli i jednoho ministra školství, který měl vizi a věděl co by se školstvím chtěl dělat. Byl jím dle mého skromného názoru Marcel Chládek, nejde o to že by měl nějakou extrémně moderní vizi, ale chtěl to alespoň někam posunout. Jeho zápal se mu však stal osudným a ČSSD si odvážného ministra nechtěla dovolit. A tak raději Chládka odvolali a na jeho místo dali mladou, chytrou a pěknou mluvčí.

 

Zábava

V tomto odvětví se dá najít jen málo negativ, zde se lidstvo posunulo opravdu dobře kupředu a myslím si, že to nezanechává ani žádná velká negativa. Ano jistě, nové formy zábavy můžou přinášet závislosti na telefonu, počítačových hrách a podobně, ale v tom osobně nevidím nic špatného. Závislost si může přece člověk vypěstovat na cokoli.

 

O jednom negativu bych však přece jen věděl. Máme čim dál méně pohybu. Právě proto, že už malé děti jsou schopny se zabavit na celý den samy jen s tabletem nebo telefonem, nepotřebují hledat ten socializační aspekt někde venku s kamarády. Proč by také někam chodili, když všechny kamarády mají online na Facebooku a hrát s nimi online hry je lepší a zábavnější, nežli s nimi hrát třeba na “schovku”. Když si vzpomenu, že nás rodiče vždycky večer zaháněli domů a my je prosili aby nás ještě chvíli nechali venku, přijde mi až šokujicí, když dnes vidím jak se rodiče snaží děti vší silou odtrhnout od tabletů a poslat je ven. A když se jim to podaří, děti se brzo vrátí, protože samotné je to venku nebaví, jejich kamarádi totiž stále sedí u tabletu. A přesto, že víme že lidský organismus pohyb prostě potřebuje, myslíte že jsme udělali tak jednoduchou věc a přidali alespoň jednu hodinu tělocviku týdně navíc? Samozřejmě že ne. A když nejsme schopni přidat dětem ani více pohybu ve škole, jak můžeme měnit školství jako celek. To jsem však trochu odbočil. Sečteno podtrženo, máme méně pohybu už od útlého věku a nic s tím nikdo nedělá. Výsledkem toho pak samozřejmě je to, že už ve 20 letech začínají mít mladí lidé potíže se zády a bolestí se nemůžou hnout.

 

Komunikace

Právě kvůli moderním technologiím spolu lidstvo skoro neumí komunikovat takzvaně face to face. Zcela běžné jsou dnes výjevy, že lidé sedí v jedné místnosti a přesto si spolu píšou na Facebooku. A to všechno má bezesporu i negativní dopady, nebo mi to tak alespoň připadá.

 

Každý to asi zná, člověk si spolu s kamarády píše v podstatě nonstop a každou novou informaci a maličkost jim ihned hlásí. Pak když se lidé sejdou někde naživo, tak najednou zjistí, že si nemají co říct, nebo se budou muset opakovat. Protože skoro na všechno co vám kamarád na druhé straně stolu právě povídá, byste mu mohli říct: “Ano já vím, už jsi mi to včera psal”. A to je trochu smutné, kvůli tomu nás to pak nebaví s lidmi někam chodit, protože víme, že nám stejně nic co bychom nevěděli neřeknou. A tak raději místo toho abychom šli někam na jedno, budeme sedět doma a psát si s kamarády. Zase o trochu pohybu méně, alespoň při té cestě do hospody bychom se trochu rozhýbali.

 

A ta nejzábavnější část v hospodách nám také kvůli chytrým telefonům odpadla. Jistě si takovou situaci všichni pamatujete. Sedíte v hospodě a kamarád začne tvrdit, že byl v Baku a že slyšel, že místo trestu odnětí svobody tam sekají ruce. Rozvine se debata v níž každý začne zvažovat morální aspekt takových činů a začne sporovat jestli to tak v Baku opravdu je. Prostě dlouhé hodiny užitečné diskuse, do které se všichni zapojí a jsou tou diskusí naprosto omráčeni. Dnes se vám to však stát nemůže, ten kamarád která totiž zrovna nemluví vytáhne telefon a během minuty hned uvede vše na pravou míru, zbytek pokývá hlavou a napije se piva. Místo hodiny zábavy jsme za minutu diskusi skončili, trochu smutné.

 

 

Práce

Díky počítačům je celý svět mnohem rychlejší. Všechno je vlastně rychlejší dřív než bývalo a dnešní svět je tak jedno velké rychle se točící kolo které jede nonstop ve dne v noci. Má to však i negativní dopady. Zatímco počítače nějaké zásadní limity nemají a můžou opravdu fungovat v podstatě nonstop a neustále se zlepšovat, my lidé jsme v podstatě stále stejní. Potřebujeme spát, odpočinout si, na chvíli prostě vypnout. Ale jak můžeme vypnout, když díky všem těm vymoženostem současné doby jsme pořád v jednom kole?

 

Od té doby co máme všichni pracovní emaily, tak můžeme (musíme) pracovat i poté co přijdeme z práce. Nejvíce se projevuje v korporacích. Po osmi hodinách člověk přijde domů, otevře email a celý večer nebo klidně celou noc musí odpovídat na rádoby urgentní maily od šéfů a běda jak neodpoví, to by bylo bráno jako hrubé porušení pracovní morálky a člověk by vypadal, že nekope za jeden tým jako všichni ostatní. Člověk přece musí pro korporaci chtít vypustit duši, jinak tam nemá co dělat. Chytré telefony to samozřejmě ještě vygradovaly, díky nim můžeme odpovídat na maily i když čekáme na zastávce nebo třeba v autě stojíme na červenou.

 

V první eseji jsem psal o tom, jak se zrušila řada povolání, zrušila se samozřejmě proto, že máme pocit že jsou zbytečná. Vezměme si znovu sekretářku jako v první eseji. Nejste-li státní úředník, poslanec (nemyslím to zle pane poslanče)  nebo top manager tak na sekretářku prostě nemáte nárok, protože lidská práce je drahá a tak na ni mají nárok jen ti nejvýše postavení. Běžný manager je tedy docela solitér a všechno musí zvládat sám, spravovat si kalendář, svůj čas, domlouvat si schůzky, vyřizovat i ty nejpitomější maily a řešit spoustu dalších prkotin. A nakonec toho chudák dělá tolik, že když se nad tím zamyslí, má pocit že vlastně nedělá nic jiného než, že řeší běžnou operativu a na nic jiného mu nezbývá čas. Ty skvělé nápady, které měl když nastupoval do funkce jsou ty tam, prostě není čas. Ano, mohl by si asi o sekretářku požádat, ale vypadal by zřejmě jako někdo kdo není schopen dělat svoji práci. Jen pro upřesnění, měl jsem na mysli opravdové managery kteří řídí lidi. Říkám to proto, že jsme se naučili říkat všem “manažeři”, někde to prý došlo až tak daleko že z vrátného chtěli udělat “first contact managera”. Je prostě potřeba přesvědčit lidi o tom, že jsou něco víc a nedělají jen podřadnou práci.

 

Abych ilustroval jak daleko jsme v práci došli, dovolím si citovat neznámého autora, kterého život v korporaci už trochu štval: “Máme průšvih se zásobami. Před měsícem o víkendu jsem si sedl a vymyslel akční plán, jak to dát do kupy. Plán je asi dobrý. Je tak populární, že už jsem ho prezentoval na sedmi různých mítincích. Celkem čtrnáct hodin. Dost často tam seděli ti samí lidé. Pokládali ty samé dotazy a já jim dával ty samé odpovědi. Vždycky se jim rozlil úsměv po tváři, že se jim odpověď líbila. Plán už doputoval i o několik pater výše, až do evropské centrály. A opět dotazy, tentokrát mailem. Zajímalo by mě, jestli jej budu dokonce někdy i realizovat.” Vidíte jak daleko to došlo? Zní to opravdu děsivě kam až jsme to dopracovali…

 

 

Závěr

Ano i tuto esej je potřeba nějak uzavřít a zabilancovat nad tím co všechno tady padlo. Aby člověk pochopil myšlenku této eseje musí si samozřejmě přečíst i tu první, která naopak popisuje ty pozitivní dopady IT na společnost. Když si totiž přečtete jen jednu, zní buď zcela pozitivně nebo negativně, jenom obě dohromady to “dokonale” vyvažují a nutí nás se zamyslet nad tím jaký moderní svět vlastně je a čeho všeho jsme se museli kvůli počítačům vzdát. Mnoho z těch negativ, které jsme zde zmiňoval mají řešení, ne vždy je jednoduché, ale řešení existuje. Je tak možné, že jakmile si přečteme tuto negativní esej za deset let, nebude zřejmé co jsem měl na mysli, protože svět už je jinde a tato negativa byla vymýcena. Alespoň to bych si tedy přál, obávám se však, že se to asi nestane. Do té doby si vám dovolím dát pár rad do života, uvědomte si prosím, že nejste jenom stroje a že narozdíl od telefonu vás nestačí připojit na nabíječku a jste za dvě hodiny zase svěží. Zkuste proto na chvíli vypnout, odložte notebooky, vypněte telefony a hlavně nikde nečtěte maily, alespoň jednou za čas. Vyrazte někam do přírody, nebo s kamarády na pivo (všichni bez mobilů) a uživejte toho, že život je krásný. Najděte si nějakou pravidelnou aktivitu při níž se odreagujete a při níž nepoužijte žádný počítač, minimálně vaše mysl se tím osvěží. No vážně, jinak se z toho časem asi zblázníte. Myslete také na své fyzické zdraví a alespoň jednou za čas někde protáhněte i tu unavenou páteř.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>