Její příběh: Přechod na Linux

Článek, který napsala Lucie Auzká. Popsala nám její přechod na Linux (konkrétně Ubuntu 12.04) z Windows 7. Jedná se tedy o pohled naprostého laika, tedy toho nejběžnějšího uživatele, je tedy jistě zajímavé vědět jak to vidí. Zbytek textu je tedy zcela v její režii a já jsem do toho nijak nezasahoval.

Před dvěma týdny jsem jsem se rozhodla změnit operační systém a místo Windows 7 si do notebooku nechala nainstalovat Ubuntu 12.04. Mé rozhodnutí bylo ovlivně ve velké míře mým kamarádem, který do mě ve dne (a pomalu i v noci) „hustil“ výhody používání Linuxu, ale také mou zvědavostí a touhou zkusit používat něco jiného.

Prakticky celou dobu, po kterou používám počítač, jsem byla zvyklá mít Windows. Nejinak tomu bylo u mého notebooku, který jsem dostala jako vánoční dárek. Windows 7 se jevil jako výborný operační systém, avšak již po krátké době začal dělat problémy. Když jsem pak měla možnost si Ubuntu 12.04 bez instalace vyzkoušet, nemusela jsem nad změnou operačního systému příliš přemýšlet. Zpočátku jsem měla velký strach, jak moc bude obtížné si po dlouhodobém užívání Windows na Linux zvyknout. Teď je mi ovšem jasné, že mé obavy byly úplně zbytečné. Přechod na Linux totiž s sebou přinesl mnoho výhod.

Jednou z takovýchto výhod je například rychlost. Ubuntu se při zapínání načte mnohem rychleji než Windows. Zatímco za dob používání Windows jsem na zapnutí své notebooku čekala až pět minut, nyní čekám dobu podstatně kratší, a to cca pouhou půl minutu. Stejně tak je tomu i u otevírání programů, které je teď podstatně rychlejší.

Další věc, kterou velmi oceňuji, je to, že Ubuntu způsobuje minimum problémů. Když jsem používala Windows, s pravidelnou přesností se mi stávalo, že se notebook zasekl a často nepomohlo nic jiného než vytažení baterie. Za ty dva týdny, co používám Ubuntu, jsem se s tímto problémem však nesetkala ani jednou.

Člověk si také rychle zvykne na to, že nepotřebuje antivir, který tedy zbytečně nezabírá místo a nezpomaluje činnost počítače. Navíc je ušetřen od běžných aktualizací antiviru a několikahodinových antivirových kontrol, které často znemožní práci na počítači úplně.

Největší obava, díky níž jsem Linux nejdříve radikálně odmítala, byla z užívání programů. Takové programy, jaké nabízel Windows, totiž u Linuxu nejsou. Ale vždycky lze najít jistou alternativu, která je mnohdy lepší než onen program, který jsem ve Windows používala.

Asi nejčastěji používaným programem je u mě LibreOffice. Někomu, kdo přechází z Microsoft Office, by tahle změna mohla činit menší potíže. Je však až směšně jednoduché si zvyknou i na tuto změnu. LibreOffice se mi totiž oproti Microsoft Office zdá mnohem přehlednější a celkově takový „vymakanější“.

Někteří jedinci mne také upozorňovali, že pokud přejdu k Ubuntu, nebudu moci používat své oblíbené komunikační programy, jako je Skype a ICQ. To se ovšem ukázalo jako naprostá blbost! Skype sice není v češtině a vypadá jako jedna z těch starých verzí Skype pro Windows, ale funguje naprosto bez problému. ICQ jako takové bohužel nainstalovat nejde, ale není problém se na něj přihlásit pomocí jiné aplikace, kterou Ubuntu nabízí. Na rozdíl od klasického ICQ nebylo potřeba tuto aplikaci instalovat a nevyžaduje časté aktualizace, což dokáže usnadnit práci s ní.

Snadné je i instalování programů. Tady si troufám tvrdit, že oproti instalování programů ve Windows je instalovaní programů v Ubuntu naprostou primitivností, jež zvládne snad každý. Oproti Windows, který má programy placené, jsou programy na Ubuntu zadarmo. Vyhnete se tedy odklikávání pitomých okýnek, které vám při otevírání jistého programu hlásí to, že program je stažen nelegálně nebo to, že nemáte plnou verzi programu.

Jelikož jsem ten typ člověka, který při práci na počítači potřebuje mít otevřené minimálně tři programy najednou, plně jsem využila možnosti čtyř ploch. Nemusím již tedy mít všechno naházené na jedné ploše, ale můžu si to hezky rozhodit na několik ploch, mezi kterými pak jednoduše přejíždím.

Rozložení plochy bylo na začátku trochu problémem. U Windows jsem byla zvyklá mít zástupce programů na ploše, teď je mám ve sloupci na levém okraji. Také lištu s hodinami, stavem baterie a podobnými záležitostmi jsem byla zvyklá mít umístěnou dole a nějaký čas mi trvalo, než jsem si uložila do paměti, že tato lišta je prostě umístěna nahoře. Celkový vzhled a rozložení plochy je pak v konečném důsledku přímo dokonalé a oproti Windows i přehlednější.

Pokud to mám celé shrnout, používání Ubuntu je mnohem snadnější a lepší, tudíž výměny za Windows rozhodně nelituji. Windows mi nijak nechybí a rozhodně se k němu nehodlám vracet.

 

 

6 Comments
  1. Můžu vědět co to bylo za notebook? Ani můj starý PC s 512 MB RAM a Windows XP se nespouští 5 minut. To samé se zasekáváním, to na svém notebooku ani počítači s Windows 7 neznám. Antivir nepoužívám, resp. mám jenom Microsoft Securtiy Essetials a za více než rok žádný problém s virem nebo nějakou jinou havětí. Je mi jasné, že se to odvíjí od toho, jak člověk daný systém používá. Takže pěknej článek, ale zdá se mi přibarvenej.

    • Souhlasím. Taky jsem s Win7 zatím neměl žádný problém a naopak jsem měl větší problémy, když jsem si instaloval Ubuntu do dual-bootu. Nešel touchpad, regulace jasu obrazovky, větráček běžel pořád, notebook se docela zahříval atd.

      Je to o tom, jak člověk počítač využívá a jak se o něj stará. Když nechám ve Windows ten bordel, co tam je předinstalovanej od výrobce notebooku, tak se není čemu divit, že se to seká… ;)

      • „Je to o tom, jak člověk počítač využívá a jak se o něj stará“
        Tak přesně v tom to bude, a protože ona není technicky zaměřená tak se o to stará tak nějak nijak :). A když se člověk o Windows nestará víme jak dopadne. S Linuxem by tyto problémy mít neměla, vše jí šlape jak má :).

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>